Historie

Vodní dýmka je původně indickou záležitostí. Dnes je tomu více než čtyři sta let, co staří Indové poprvé okusili tento posvátný nástroj, zvaný též Nargile,Hookah nebo Shisha. Kdysi však nebyly pokuřovány ovocné tabáky,jak je tomu dnes, Dýmka byla vyrobena z vydlabaného kokosového ořechu, do něhož se zasunulo stéblo trávy (tzv. narcíl) a kouřilo se konopí, které bylo pěstováno pro své léčivé účinky a také samozřejmě kvůli hašiše.  Dýmka se postupem času dostávala i do dalšíchkoutů arabského světa, zejména pak do Egypta.Zde ji pojmenovali Nargil. A také hlavně do Íránu (Persie) kde dýmka začala dostávat svou  dnešní podobu.Váza (govde), původně vyrobena z přírodních materiálů byla nahrazena keramikou a stéblo trávy bylo nahrazeno šlauchem, tak jak jej známe dnes. Když byl objeven tabák, k vodní dýmce přibyla další část, pro dnešního kuřáka nepostradatelná, korunka ( tzv. hagar nebo lule) Původně byla vyrobena z bronzu, v současné době ji však většinou v běžném provozu uvidíme pouze keramickou.Podobu, jakou ma dýmka dnes ji dali Turci a pojmenovali ji Nargile.Většiny změn   zaznamenala období vlády sultána Murada IV. V té době byla na vrcholu své populariti. Vodní dýmka jako taková se skládá ze čtyř hlavních částí – gövde, což je nádoba, do níž se vlévá studená voda; marpuç neboli šlahoun či hadice ; agizlik, náustek, dříve z jantaru (tehdejší obyvatelstvo věřilo, že jantar nezachytává bakterie) , nyní povětšinou dřěvěný a z lüle což je vršek šiši. Další části jsou hagar, nosník tabáku a tarbuš, kovová stříška na zadržení tepla stoupajícího z uhlíku.